Saturday, April 2, 2011

Test formátování

Rozvedený Milan Kouba už překročil třicítku a
až dosud se nezmohl na svůj vlastní byt, takže byl nucen bydlet u
svých rodičů.
Ne, že by se mu to doma nelíbilo, ale měl
problém, když chtěl být tu a tam, s tou či onou ženou sám.
Jeho rodiče byli příliš
katoličtí na to, aby mu tolerovali večerní návštěvy různých kamarádek.
Jeho
nejlepší přítel Vilda měl to štěstí, že i při panující bytové krizi,
získal jakýmsi patrně pochybným způsobem miniaturní podkrovní mansardu
v Podolí, čímž mu podobné problémy se "samotou ve dvou" odpadly.
Zvláště pak na
podzim a v zimě, kdy bylo venku nevlídno, záviděl Milan Vildovi jeho
útulné soukromí.
Tomu se
ho tenkrát natolik zželelo, že mu nabídl své přístřeší k dispozici
jednou za týden, v době mezi čtvrtou a devátou hodinou, kdy chodil na
různé tréninky.
Byl totiž fanda do kdejakého sportu.
Milan
zajásal, zvláště pak se mu zamlouvala ta ideální doba, neboť jak
známo, slušná dívka musí být většinou do deseti doma.
Hned na
příští středu ve čtyři pozval jednu kolegyni z práce, po které už
delší dobu pošilhával, na sklenku vína a partii šachu, protože slyšel,
že to prý hraje velmi ráda a dobře.
Slečna Alice souhlasila, netušíc, že seriózní
pan inženýr Kouba nerozezná ani dámu od věže.
Milan se
tam dostavil o něco dříve, aby zastihl Vildu ještě doma.
K jeho bytu existovaly
jen dva klíče a ten druhý měla Vildova snoubenka Dáša, která o tomto
paktu nesměla nic vědět. Milanovy obavy, aby je Dáša nepřekvapila,
rozptýlil Vilda ujištěním: "Ne-ne, ta má každou středu službu až do
večera do deseti a mimo to sem chodí jen o víkendu." Dále mu
vysvětlil, že kvůli jedné zvědavé sousedce bude při odchodu dělat
jakoby zamykal, ale ve skutečnosti dveře jenom přibouchne. Dveře za
Vildou zapadly a Milan zaslechl v zámku cvak-cvak. Řekl si, že Vilda
patrně chytře zamkl a zas odemkl.
Pro
jistotu si šel zkusit kliku, ale běda - dveře byly zamčeny! Tisíckrát
proklel v duchu svého sklerotického kamaráda: "Ten blbec, teď tu budu
sedět pět hodin jako v pasti!" Rovněž vidina příjemných chvil s Alicí
se rozplynula jako fata-morgana. Přesto se ale ještě nevzdal, začal
horečně přemýšlet, jak se odtud dostat. Uvědomil si, že tato mansarda
je vlastně částí půdy a tudíž, že by se mohl pokusit dostat se ven
nějak přes tu půdu. Vyklonil se z okna mansardy a viděl, že nad oknem
je kus rovné plochy, potom je šikmá střecha a lávka pro kominíka a
hned za ní pootevřené střešní okénko na půdu. Doufal, že půdní dveře
budou mít jen obyčejný zámek, který otevře i laik jako on, třeba kusem
drátu, ale mansardové dveře s bezpečnostním zámkem byly pro něj
absolutně nedobytné. Protože začalo
poprchávat, hodil na sebe Vildův igeliťák, a vyzbrojen šperhákem,
který našel v šuplíku s vývrtkami, se vysoukal opatrně na střešní
rovinku nad oknem.
Odtud se
pak připlazil po vlhkých taškách na kominickou lávku, otevřel dokořán
střešní okno a slezl po žebříku dovnitř. Konečně byl šťastně na půdě a
během několika vteřin otevřel hravě i dveře na schodiště. Byly právě
čtyři hodiny, sedl si tedy na schody s tím, že počká až přijde slečna
Alice, omluví se jí a vysvětlí co se stalo. Když to přijme s humorem,
pozve ji zítra do kina, v opačném případě ji prostě pošle domů.
Netušil ovšem, že tu Alice už byla a zvonila v momentě když on byl
právě na střeše. Jelikož se nedozvonila, odešla mu naproti před dům v
domnění, že asi přišla moc brzy.
Když
uplynula akademická čtvrthodinka čekání na schodech, vrátil se Milan
vztekle již známou cestou do mansardy. Sotva ale vskočil oknem
dovnitř, ozval se zvonek u dveří. Skrze silné dveře řval na Alici, aby
počkala kde je, že přijde hned. A znovu, nyní již jako rutinér, se
vytáhl na střechu, slezl na půdu a překvapil nechápající dívku, když
vystoupil z půdních dveří za jejími zády. Nastalo vzrušené dohadování
a vysvětlování, kdo, kde a kdy na koho čekal.
Nakonec
zabodovala Alice: "A proč bych měla jít domů, pěstuji lehkou atletiku
a na váš šach odpovídám matem: když vy dokážete lézt po střeše, tak já
taky!" "Alice, prosím vás, buďte rozumná, já vám věřím, že to
dokážete, oceňuji vaši odvahu, ale ten slušivý světlý kostýmek a
lodičky na jehlovém podpatku, to není zrovna ideální dres pro
balancování na kluzké střeše. Navíc, lidi ze sousedních baráků mě už
určitě viděli, jak se třikrát drásám sem a tam", odporoval Milan. "Podívejte, to je
jednoduché", řekla a začala se svlékat. Milan jen zíral, jak si
pečlivě rozvěšuje své svršky po půdě. Ponechala si jen spodní prádlo a
řekla: "Teď mi, doufám půjčíte ten hrozný igelit, a můžeme lézt - máte
snad ještě nějaký problém?"
Milan
rezignovaně zaúpěl: "Jste nádherná, ale co si pomyslí lidi, kteří na
nás budou civět z oken?" "Nic, budeme dělat jako když vylaďujeme
televizní anténu", stroze oznámila Alice, aniž by věděla jestli tam
vůbec nějaká anténa je. Vystoupala odvážně po žebříku a zastavila se
na kominické lávce. Při pohledu na rozviklané tašky na střeše,
ztratila značnou část své původní kuráže a nejistě se zeptala:
"Milane, je ta střecha ještě dobrá?" "No, viděl jsem horší", odtušil
suše Milan.
Alici
změkla kolena a snažila se získat čas: "Slyšela jsem, že jste
rozvedený", zajíkla se a polkla slinu, "můžete mi říct proč?"
"Manželka u soudu tvrdila, že je se mnou nuda",
řekl Milan s úsměvem a pokrčil rameny. "Hm, toho jsem si ani
nevšimla", zamumlala. "Ale teď už pojďte, Alice, já vás budu držet",
uklidňoval ji.
Divící
se diváci v oknech nechápali, proč se ten chlap s tou ženskou motají v
dešti na střeše kolem antény a potom lezou do bytu oknem. Když si
později při šálku kávy meditovali o tom, co by se bývalo mohlo stát,
kdyby uklouzli a spadli ze střechy nad třetím patrem dolů na beton,
šel jim z toho mráz po zádech. Při té příležitosti musel Milan kápnout
božskou, že nejenže zde žádné šachy nemá, ale ani je neumí hrát. Z
figurek rozezná bezpečně jenom koně. Alice se zhluboka nadechla:
"Takže, proč jste mne sem vlastně vylákal, Milane?"

2 comments:

Mirek Toms said...

Prosím Vás, pane Janku, dejte mi adresu na kterou Vám mohu poslat svůj test, jak vypadá můj text před a po použití tlačítka "upravit" text.
Všech mých 150 povídek je touto chybou ohroženo... Mirek Toms

Anthony Elder said...

Proč lidé stále využívají služby běžných bank? Vždyť mnohem jednodušší je zařídit on-line úvěr na zaimo.cz za pouhých 15 minut. Možná je třeba o tom již zamyslet se?